|
|
|
ZASTAVME OBCHOD SE SMRTÍ!
Zbrojařský průmysl je po ropném největším průmyslovým odvětvím na světě. Zbrojařské firmy se na veletrzích jako je brněnský  IDET (v roce 1999 největší akce svého druhu v Evropě) prezentují jako seriózní podnikatelé. Na mnoha případech se však ukázalo, že jejich obchodní strategií je vyzbrojování obou stran konfliktu, korupce, porušování embarg, zvyšování vlastního vlivu, bez ohledu na důsledky pro mezinárodní bezpečnost, dodávky do zemí, kde zuří občanská válka, a zemí, kde jsou vládnoucími diktaturami porušována lidská práva.
Zvykli jsme si vnímat válku tak, že existuje agresor a ten, kdo se brání. Zbrojařské firmy nás učí, že toto dělení na dobro a zlo je nesprávné. Podívejme se na válečný konflikt z jejich perspektivy. Jsou striktně nestranné, čehož praktickým výsledkem je vyzbrojování obou stran konfliktu. A tak je ve válkách již téměř běžné, že z obou stran fronty na sebe míří zbraně jednoho výrobce a až se navzájem zničí, výrobce rád dodá nové. Dokud je ovšem alespoň jedna ze stran schopná za jejich zbraně platit a dodávat k nim obsluhu. Vítězem je, ať válka skončí jakkoli, zbrojařská firma.
Na světové zbrojení se vydává téměř 100 000 000 dolarů za hodinu.
Čína vyzbrojovala v době íránsko-iráckého konfliktu obě válčící armády. V této tradici pokračuje čínská státní firma NORINCO (China North Industrial Corporation) i nadále.  V lednu roku 1999 se vyhrotil dlouholetý pohraniční spor, který vedlo Thajsko s Barmou, čehož firma NORINCO okamžitě "obchodně" využila a obě země teď na sebe míří čínskými zbraněmi. Ruská státní exportní společnost Rosvoorouzhenie zase současně dodává zbraně do Turecka i na řeckou část Kypru, které jsou od roku 1974 v neustálém konfliktu. Během války na území bývalé Jugoslávie prodávalo Rosvoorouzhenie své zbraně do Srbska i do Chorvatska. Ruská letadla byla také nedávno prodána jak Etiopii, tak Eritreji, které spolu již několik let válčí. V době hrozby leteckých úderů NATO dodalo Rosvoorouzhenie Miloševičově Jugoslávii protiletadlové zbraně.
Kolem dodávek zbraní se točí obrovské peníze. Je potom pochopitelné, že pro takový obchod udělá firma vše, včetně korupce. Například v roce 1994 zaplatili francouzští výrobci zbraní na úplatcích okolo 2 miliard dolarů jen proto, aby si udrželi své kontrakty. V květnu dalšího roku bylo zahájeno vyšetřování ruského Rosvoorouzhenia na základě podezření z daňových podvodů a korupčních praktik. Také jeden z největších výrobců letadel, Lockheed Martin Corporation, se v tomtéž roce přiznal k úplatkům, které mu měly zajistit kontrakt na dodávky do Egypta. V roce 1999 se tato firma snaží o získání zakázky na výzbroj českého letectva svými stroji F-16.
Od poloviny 50. let vydaly USA na pomoc rozvojovým zemím 240 miliard dolarů, jejich roční vojenský rozpočet činí 275 miliard dolarů.
Mnohým firmám není při jejich obchodování cizí ani porušování embarg na dodávky zbraní vyhlašovaných Radou bezpečnosti OSN či zákonů omezujících obchod se zbraněmi v jednotlivých zemích.  Podle údajů z databáze Kongresové knihovny USA bylo v době Pinochetovy diktatury dodáno do Chile 16 bojových letounů F-5 firmy Northrop, poháněných motory General Electric - a to navzdory platnosti tzv. Kennedyho dodatku z roku 1974, který zakazoval vývoz zbraní do této země. Izraelská státní firma I.M.I. (Israel Military Industries) prodala do Jihoafrické republiky licenci na své útočné pušky Galil, a to přesto, že na tuto zemi bylo v době apartheidu uvaleno embargo OSN. Přes vyhlášené embargo dodala francouzská firma Dassault Aviation do Libye 32 letounů Mirage F-1. Dassault Aviation je další firmou, která se v roce 1999 se svými letadly Mirage-2000 ucházela o získání zakázky na přezbrojení českého letectva.
V roce 1996 se dvě čínské firmy - NORINCO a Poly Technologies - patrně s vědomím čínské vlády snažily propašovat do USA 2 000 kusů plně automatických Kalašnikovů, přestože držení automatických zbraní americké zákony zakazují, dále raketomety a přenosné protiletadlové rakety. Zbraně měly být prodány na černém trhu. V souvislosti s tímto případem bylo zatčeno sedm zaměstnanců obou firem a po osmi dalších vyhlášeno pátrání.
Polovina všech vědců na světě pracuje na výzkumu, vývoji a testování nových zbrojních systémů.
Při exportu zbraní sledují firmy výhradně cíl zvyšování vlastního vlivu, bez ohledu na důsledky pro zachování mezinárodní bezpečnosti a stability vyjádřené dohodami a embargy. Amerického embarga uvaleného v roce 1998 na Pákistán za jeho jaderné výbuchy "obchodně" využilo čínské NORINCO a v květnu téhož roku založilo svou odbočku v Islámabádu. Tento krok má za cíl usnadnit vývoz těžké vojenské techniky do Pákistánu. Stejně využila amerického embarga uvaleného na Guatemalu v době občanské války izraelská firma I.M.I. a prodala své samopaly UZI a útočné pušky Galil guatemalské armádě.
V roce 1998 byla podepsána Ottawská konvence o zákazu výroby a používání pozemních min. K této dohodě se připojila většina zemí světa, včetně České republiky. Na území států, které dohodu nepodepsaly, se zvláštní shodou okolností nacházejí firmy, jež jsou největšími výrobci této zbraně. Například čínská státní firma NORINCO vyrábí nejméně čtyři typy nášlapných min, které díky své nízké ceně jdou dobře na odbyt. Miny vyráběné NORINCem zabíjejí civilisty v Afghánistánu, Angole, Kambodži, Mosambiku, Somálsku. Dalším příkladem je izraelská státní firma I.M.I., která vyrábí dva typy této zákeřné zbraně. Na výrobě nášlapných min se podílí i řada amerických firem. USA, stejně jako ČLR a Izrael se k Ottawské konvenci nepřipojily.
Více než jedna miliarda lidí na Zemi trpí chronickým hladem.
Dodávky do zemí, kde zuří občanská válka, a do zemí, kde jsou u moci diktátorské režimy, které porušují lidská práva, jsou pro zbrojařské firmy nevysychajícím zdrojem financí. Je jisté, že například v Indonésii, Iráku či Rwandě jsou zbraně žádaným obchodním artiklem. Zbrojní obchodníci uzavírají kontrakty s těmito režimy, aniž by brali v potaz mezinárodní a vnitřní politickou situaci nebo se snad ohlíželi na úroveň dodržování lidských práv v dané zemi.
Celkové roční výdaje na zbrojení přesahují všechny dluhy všech zemí třetího světa.
Indonésie
V roce 1975 anektovala diktatura generála Suharta nezávislý Východní Timor a od té doby tam vede vyhlazovací válku. V krvavých praktikách pokračuje země i po Suhartově pádu. 680 tisíc obyvatel Východního Timoru utrpělo indonéským vpádem větší ztráty než kterýkoli jiný národ, vystavený po druhé světové válce ozbrojené invazi. Agresor se snaží snižovat počet obyvatel masakry, hladomorem, omezováním porodnosti a deportacemi. Indonésie se objevuje na čelných příčkách seznamů Amnesty International dokladujících mimosoudní popravy, "zmizení", zadržování vězňů svědomí, mučení a špatné zacházení, nespravedlivé procesy či věznění bez obvinění a soudu.
Do Suhartovy Indonésie 70. let prodala například francouzská firma GIAT 100 lehkých tanků a 200 bojových vozidel pěchoty. Americká Lockheed Martin Corp. se spolu s General Electric podílela na dodávce letounů F-5 a F-16. Použití nově zakoupených F-16 na okupovaném Východním Timoru vyvolalo dokonce protest Kongresu USA. Indonéské letectvo vyzbrojila letouny Douglas A-4 Skyhawk také americká firma McDonnel Douglas. Vojenské dodávky přišly i ze Švýcarska - indonéská armáda vlastní mimo jiné kanóny firmy Oerlikon.
Irák
V podpoře diktátorskému režimu Saddáma Husajna proti "islámskému nebezpečí" se vzácně spojily SSSR, USA a Francie. Lacino získané zbraně použil Husajn nejen proti Íránu během íránsko-irácké války v letech 1980 až 1988, ale i proti iráckým Kurdům usilujícím o nezávislost - vládní jednotky v polovině 80. let ničily kurdské samosprávné území na severu země chemickými zbraněmi - a v srpnu 1990 s nimi okupoval Kuvajt.
Ve výzbroji irácké armády můžeme dodnes najít asi 2000 ruských a čínských tanků, ale například také britské tanky firmy Royal Ordnance a obrněné transportéry švýcarské firmy Mowag, V iráckém letectvu jsou zastoupena jak ruská letadla Mig a Suchoj a vrtulníky řady Mi, tak "západní" výrobky. Dassault Aviation dodala Iráku stíhačky Mirage F-1, americká McDonnel Douglas helikoptéry Hughes, francouzská společnost Aerospatiale helikoptéry Gazelle, Alouette, Super Puma, Super Frelon … ve výčtu by se dalo pokračovat velmi dlouho, zajímavější je ale podívat se na výsledky aktivit (nejen) zmíněných firem. Již v roce 1987 jsme mohli sledovat, jak se americké a britské lodě osvědčí proti iráckému ostřelování protilodními raketami Exocet s naváděcím systémem francouzské firmy Thomson vypouštěnými z francouzských letadel Mirage používaných iráckým letectvem. Během tzv. války v Zálivu v roce 1991 se ještě vystupňovala tato (zdánlivě) paradoxní situace, kdy "spojenci" ničili vlastní (zastaralou) bojovou techniku na straně "největšího nepřítele od doby Hitlera".
V Súdánu umírá každý rok několik set tisíc lidí hladem, tato země vydá ročně na zbrojení částku rovnou 1,5násobku příjmu státního rozpočtu.
Rwanda
Ve Rwandě zuří vleklá občanská válka mezi vládnoucími Hutuy a 10% menšinou Tutsiů. Vládou podporované milice vyvražďují všechny Tutsie bez rozdílu, odhaduje se, že při hromadných jatkách přišlo o život na 500 tisíc lidí, milion obyvatel musel ze země uprchnout. Armády i ozbrojené opoziční skupiny vraždí neozbrojené civilisty včetně dětí a nemluvňat. Běžné je mučení a kruté zacházení, "zmizení" či věznění bez soudního procesu.
Rwandskou armádu vyzbrojovala a finančně podporovala Francie, Komise OSN pro lidská práva dále dokládá, že také zajišťovala její výcvik. Část dodávek ručních zbraní, dodaných rwandským Hutuům v době občanské války, přišla z Číny, téměř jistě tedy šlo o výrobky NORINCa. Ve výzbroji rwandských Hutuů byly zjištěny také pozemní miny italské firmy Tecnovar. Již dříve bylo prokázáno, že se na jejich výrobě podílí pobočky americké firmy General Electric, která údaje popřela a dál produkuje výrobky v duchu svého reklamního sloganu: "GE brings good things to life."
Zbrojařské firmy patří ke společnostem s největším ročním obratem. Často dochází k fúzím či prodejům pouze určité části výroby, získávání majoritních podílů v mnoha různých firmách a distribuci výrobků pod jejich názvem. Zachytit všechny pochybné aktivity je tudíž prakticky nemožné.
|
|
|
|
|
|
